"Základní škola otevřená moderní informatice"
Jsem učitelka, která se s dětmi ráda směje, objevuje svět a hraje si. Ale taky věřím, že některé věci se nejlépe učí srdcem. A právě takové byly naše poslední hodiny prvouky.
Rozhodli jsme se poznávat, jaké to je, když svět nevypadá tak, jak jsme na něj zvyklí – když nevidíme, neslyšíme, nebo nám nefungují ruce či nohy tak, jak bychom potřebovali. Zkoušeli jsme se obléknout jednou rukou, vést kamaráda se zavázanýma očima, nebo si navzájem pomáhat s obyčejnými věcmi, které ale v tu chvíli nebyly vůbec obyčejné.
Děti to bavilo – smály se, byly zvědavé a nápadité. Ale zároveň jsme si společně řekli, co znamená slovo handicap a proč je dobré si vážit zdraví, rodiny i každé drobnosti, kterou někdo jiný může dělat jen s velkým úsilím.
Bylo krásné pozorovat, jak se v dětech probouzí empatie a obdiv. Řekli jsme si společně jedno veliké ponaučení: "klobouk dolů všem, kteří každý den zvládají život s nějakým omezením".
A nezapomněli jsme ani poděkovat svým rodinám – za to, že nás vedou ke správné hygieně, pomáhají nám růst a být ohleduplní.
Tyhle hodiny nebyly jen "prvouka". Byly to chvíle, kdy jsme se učili být lidmi. A to se, myslím, počítá nejvíc.
L.Š.
Dnes je 5.9.2026
Svátek má Boris
Zítra má svátek Boleslav
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 31 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 |
| 7 | 8 |
9
1
|
10 | 11 | 12 | 13 |
| 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 |
| 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 |
| 28 | 29 | 30 | 1 | 2 | 3 | 4 |
